Horská farma 5 (2)
Katka se vyčerpaně posadila za stůl v kuchyni, stejně jako Matěj a Michal. Po chvíli přerušila ticho: „Proč sis s ní nepromluvil?!“ vyštěkla na Matěje.
Hleděl do země a raději nic neříkal.
„Cos to do ní nalila?“ zeptal se Michal.
„Nějaký hořčík a léky na uklidnění, dal mi je doktor z vesnice… Udělám snídani,“ vstala od stolu a nervózně pobíhala po kuchyni.
„Co jí vlastně je?“ zajímalo Michala.
„Zkrátka pár dní nespí, chodí tu jako tělo bez duše a pokud není zavřená, pardon, zamčená, v pokoji, tak sedí vedle kobyly a brečí. Co já vím, co jí vlastně je! Měl to zjistit tady pán domu,“ Katka přestala krájet chleba. Mates se po ní vyčítavě podíval. „Tos‘ nemusela,“ zabručel.
„Jak nemusela?! Viděl jsi ji přece. Byla zoufalá a řekla bych, že i na pokraji nervového zhroucení. A my nevíme, co jí vlastně je! Ty jsi její bratr, ty jsi nejbližší, koho má. Tohle máš zjišťovat ty. Já se o to můžu pokusit, ale mně to nepoví. Chápeš?“ vzala jeho hlavu do svých dlaní a v očích se jí zaleskly slzy.
„Já to zkusím,“ zvedl se Michal. Vzal s sebou hrnek čaje a odešel do vedlejšího pokoje.
„Díky,“ pomyslel si Matěj, když za Michalem zapadly dveře.
-*-
Michal si sedl vedle Annie na postel. Jestli se vůbec pohnula, jen zvedla oči od špiček svých nohou k Michalovým kolenům a zase koukala zpátky.
„Annie,“ oslovil ji, ale nereagovala, „co se děje?“ Dál seděla a koukala na zem.
„Annie, no tak!“ zatřásl s ní. Podívala se na něho, ale pak se znovu odvrátila. Nechtěla s nikým mluvit.
„Annie, mluv se mnou! ANNIE! Je to důležité! Co se děje?“ Jemně natočil její hlavu na sebe. Jen nerada odvrátila svůj pohled od ponožek. Jeho zoufalý pohled ji donutil na chvíli procitnout z transu. „Co se děje?“ zašeptal.
„Chci spát,“ odpověděla a vložila do toho všechnu svou zbývající energii.
„Dobře,“ položil ji na polštář a chytil za ruku. Měla ji nepříjemně studenou. Konečně zavřela oči a od té doby už nic nevnímala. Konečně mohla spát, konečně si mohla odpočinout.
-*-
Den utíkal nepříjemně pomalu. Každou chvíli se chodili dívat na Annie, jestli se nevzbudila, ale ona spala jako zabitá. Dokonce se ani nehýbala.
Michal dlouhou dobu seděl vedle ní a díval se na ni. A trpěl, když si uvědomil, jak dlouho se trápila.
Navečer do chaloupky pod lesem přijel doktor, který dal Katce ráno léky. Annie pořád spala. Doktor udělal zběžnou prohlídku ve spánku.
„Vzbuďte ji a musí vypít alespoň půl litru vody, i tak to bude málo. A ať zapije tyhle tabletky. Jsou to ty samé, co ráno. Tak si myslím, že bude spát celou noc a probudí se zítra dopoledne. Až se vzbudí, tak hlavně ať pije. Možná by byl dobrý dobromyslový nebo meduňkový čaj. Pěkně sladký. A pokud bude mít na něco chuť, tipoval bych to na čokoládu, tak jí to dejte. Holt psychika je složitá věc. Až bude v rámci možností v pohodě, tak bezpodmínečně musíte zjistit, co ten její stav způsobilo. Pokud by to totiž nebyly vnější faktory, tak bude muset do nemocnice.“
„Jaké vnější faktory?“ chtěla upřesnění Katka, kluci by se nevyptávali, aby nevypadali, že něčemu nerozumí.
„Tuším, že jste se stěhovali, může to být i touhle změnou prostředí. Neprodělala nějakou velmi stresující situaci? Proberte všechno. Podívejte se, jestli si nepíše deníček, mohly by tam být nějaké stopy. Napište to na papír a pak mi to ukážete. Přijdu zítra touto dobou, teď mě čeká manželka a děti, tak se budu muset rozloučit.“
Zaraženě ho doprovodili ke dveřím a pak začali jednat podle jeho instrukcí.
-*-
Všechno proběhlo, jak předpověděl doktor. Annie se sama vzbudila druhý den dopoledne. Vstala a došla ještě polomrtvá do kuchyně, kde vládla pohřební atmosféra.
„Annie!“ vyhrkl Michal, až mu zaskočil doušek kávy.
„Co blbneš?“ dívala se na něho Annie rozespale.
„Co si dáš na snídani?“ Katka vyskočila ze své židle.
„Já si něco udělám, seď,“ odpověděla jí Annie.
„Tak to teda ne, jednou za rok si můžeš sednout na zadek a sedět,“ Michal vstal a nasměroval ji na židli.
Ještě nebyla tak odpočatá, aby dlouho protestovala, takže se posadila. Katka začala nosit na stůl. Pečivo několika druhů, pomazánky, šunka, sýry, máslo, vařená vejce, ovoce, zelenina, med, mléko, čaj, džusy…
„Co to je?“ Annie nevěřícně zírala na překypující stůl.
„No snídaně,“ Katka odpověděla zcela nevinně.
„Řekněme, že se moje malá šípková Růženka konečně probudila. Škoda, že to nebylo tím polibkem,“ zalitoval Michal.
„Však to můžeš lehce napravit,“ mrknul na něho Matěj.
„To je fakt,“ usmál se Michal, „dovol, abych tě tímto polibkem probudil,“ klekl si k ní.
„Počkej,“ smála se, „nejdřív přece musím spát.“
„A co ti brání?“ zeptal se Michal a nastavil náruč. Opřela se o něj a zavřela oči. Bušilo jí srdce, když jí Michal vtiskl polibek. Několik vteřin nechala zavřené oči.
„Jaký to zvláštní sen dnes v noci tížil má víčka!“ otevřela oči. „Ach, vzácný pane, kdo jste? A jak to, že setrvávám ve vaší náručí?“ Zahrála s předstíraným překvapením.
„Ó, má krásná neznámá, zajisté to nebyl sen, to polibek můj vás probudil k životu. Teď má síla ve vás proudí…“ odpovídal Michal stejným způsobem.
„Tvoje síla jo? No to bych chtěla vidět,“ smála se Annie.
„Stačí říct,“ zamračil se na ni Michal a zvedl ji v náručí.
„Hele, hele, vy dva!“ Ozval se Matěj. „Nebal mi tady ségru, medvědici, sotva se probrala ze zimního spánku a pojď jíst.“
Pustili se do snídaně. Nikdo zatím nechtěl Annie kazit dobrou náladu, takže se nevyptávali a doslova do ní cpali všechno jídlo, které bylo na stole.
Když je pak konečně přesvědčila o tom, že ještě sousto a praskne, nakázali Michalovi, aby ji hlídal.
-*-
Mates se zavřel do pracovny, aby se učil na zkoušky, Katka šla pracovat. Michal zůstal s Annie, aby z ní vypáčil, co se vlastně dělo.
„Tak co podnikneme?“ zeptal se.
„Nevím, nechce se mi přemýšlet,“ odpověděla mu.
„Měla bys mi tady ukázat okolí, vždyť jsem tu ještě nebyl.“
„Hmm, to bych mohla, ale pěšky nejdu, jsem ještě taková, zkrátka unavená.“
„Mám tě vzít na kolo?“
„Vezmeme koně, už dlouho nebyli venku.“
„Na to unavená nejsi?“
„Nerýpej do mě,“ pohrozila mu prstem.
Jen co nasedli na koně, Annie zavelela, „pojedeme rychleji, ne?“
Michal pokrčil rameny. Že by šli klusat? Annie se předklonila a Anča pod ní zaryla kopyta do země. V mžiku byly několik metrů před Michalem na Barči. „Tak pojeď,“ pobodl klisnu.
Bláznivý cval nezpomalili skoro hodinu. To dojeli ke splavu do řeky. Nechali kobylky odpočívat a pak se pomalu, rozumějte klusem, vydali oklikou zpátky. Dojeli na návrší, kde byl pěkný výhled do krajiny. Nechali klisny odpočívat a sedli si k sobě.
Dívali se dolů a mlčeli. Konečně se Michal odhodlal.
„Annie,“ otočil její tvář k sobě. Políbila ho, usmál se. „Málem by se ti podařilo, abych zapomněl, co jsem s tebou chtěl probrat.“
„Nechci nic probírat,“ zaškemrala.
„Annie, tohle je vážná věc-“
„Psst,“ položila mu dlaň na rty a hypnotizovala ho pohledem.
„Annie, musíme to vyřešit, musíme zjistit, co se ti stalo, že jsi byla v takovém stavu…“ zmlkl.
Byla odhodlaná neříct nic. Ona věděla, co se stalo, ale Michalovi to říkat nechtěla. Zkrátka nechtěla, aby se něčím tak soukromým probíral někdo jiný než ona. Rozpustila si vlasy a hrála si s jedním pramínkem.
Michal se na ni díval s nechápavým výrazem, ale nedokázal odtrhnout oči. Rozpuštěné hnědé vlasy jí zvýraznily krk. Velké hnědé oči, ladné pohyby mu z hlavy vymazávaly připravenou řeč. „Nekoukej na ni!“ křičel na sebe v duchu. Ale příkaz zůstal bez odpovědi.
Annie viděla jeho zaváhání a hodlala toho využít. Všechny instinkty vložila do svého dívčího půvabu a za okamžik položila Michala na lopatky. To se jí podařilo poprvé v životě! Hrála si s ním, napůl na něm ležela.
Zaťal pěsti. Srdce mu divoce tlouklo a hruď se zvedala jako při maratonu. Všechnu energii vynaložil do toho, aby zůstal ležet. „Annie!“ odstrčil ji. „Dobře, vyhrála jsi… Ale nelíbí se mi, že mi nevěříš.“
„Tak to není!“ chytila ho za ruku. Na okamžik se zastavil. „Nechci to rozebírat, abych na to nemusela znovu myslet. Nechci se v tom znovu začít utápět, chápeš? Navíc, není to nic, na co bych byla pyšná. Chápeš mě?“
„Dobře, tak mi řekni jen jedno. Do čeho ses namočila?“
Odvrátila se a zamračeně hleděla do krajiny.
„Nechci vědět podrobnosti, jen mi řekni, co to zhruba bylo… Prosím, Annie,“ klekl si k ní a chytil ji za ruku. Cukla, ale nechala ji ležet.
„Jen na mě padlo, že…“
„Copak?“ pohladil ji po tváři.
Rozplakala se. „Jsem tu sama! Všichni mě tu nechali trčet! Máma, děda s babičkou, Martina! Nechali mě tady.“ Konečně to bylo venku. Bolelo ji to, ale méně než před tím.
Michal nevěděl, co má dělat. Držel ji za ruku a zoufale pozoroval její slzy. Kdy už přestane brečet? Něco z ní dostal, ale na to, jak málo těch informací bylo, následky jeho výslechových metod byly pro něj hrůzostrašné. Co když nikdy brečet nepřestane? Schoulila se mu v náručí a tak ji objal a horečně přemýšlel. K jeho radosti ovšem po nějaké chvíli její pláč ustal. Rychle jí utřel slzy a pomohl vstát.
„Omlouvám se,“ Michal se kousl do rtu, i Annie tohle říkal nerad.
„Nic se neděje,“ dala mu pusu a usmála se.
„Měli bychom jet domů,“ začal Michal. „Co bys řekla na pořádné závody? Koukal jsem, že koně mají kondici jako nikdy.“
„V tom případě uvidíš jenom můj zadek,“ pověsila mu ruce okolo krku.
Chytil ji kolem pasu, „to mi vůbec vadit nebude,“ jeho ruka sjela o něco níž.
„Nech toho,“ vymanila se z jeho náruče s úsměvem.
„Čekal jsem, že to uděláš dřív,“ došel si pro Barču.
„Co jako?“
„Že mě pošleš do háje,“ vyskočil na koníka.
Zakroutila hlavou a hodila po něm papírek, který našla v kapse. Provokativně ho chytil. Jedním pohybem se vyhoupla na hřbet a než se stačil rozhlédnout, její klisna už tryskem letěla po poli.
-*-
Večer se na Annie přijel podívat doktor a shledal ji jako zdravou mladou dívku. Přikázal ještě dát vitamíny, pít bylinkové čaje a jít brzy spát. Annie ochotně vyplnila všechno, co jí bylo přikázáno, takže v devět hodin večer už ostatní měli klid na probrání nových informací.
-*-
„Je to jasné,“ shrnula Katka předchozí debatu. „To stěhování jí dalo zabrat. Před tím zkrátka neměla čas na vzpomínání a uvažování o tom ‚co by, kdyby‘. Ale teď, když už tu nemá žádné rozptýlení… Čas to spraví. Do té doby by si měla najít něco, co ji zaměstná.“
„Vždyť toho má k popukání. Ovce, koně, slepice a v neposlední řadě školu, málem bych na ni zapomněl. Měla by se začít učit,“ Mates vyvodil závěr.
Katka se zamračila, „jistě že, jenže ovce a slepice – to je povinnost. Navíc co je na nich rozptylujícího, když jim ráno a večer nasypeš do žlabu zrní. Myslím, že bychom jí měli pořídit psa.“
„Ne!“ razantně zamítl Matěj.
„Proč ne?“ nedala se Katka.
„A proč jo? Kdo to bude živit? Žrádlo pro psa něco stojí.“
„Taky hned nemusíme do baráku cpát nějakou obludu-“
„Do baráku už vůbec ne!“
„Takže ven jo?“
„To jsem neřekl!“
„Nějakého menšího…“ vrhla na něho prosebný pohled.
„Malý pes není pes, ale chlupatá konzerva!“
„Ach jo, tak mě teda omluvte,“ zvedla se Katka. „Půjdu spát.“
„Já taky,“ Matěj za sebou zasunul židli.
„Počkej, Mates,“ rozhodně ho zastavil Michal. Počkal, až za Katkou zapadly dveře, a pak pokračoval. „Chci se tě na něco zeptat. Ale tady ne, půjdeme ven.“
Matěj Michala následoval a v duchu si kladl otázku, co že to chce vědět a je to tak tajné, že to Katka nesmí slyšet. Michal došel až do stodoly, teprve tam se zastavil a zavřel za sebou dveře. Podle výrazu Michalovy tváře poznal, že jde o něco vážného.
„Nejraději bych ti rozmlátil hubu,“ začal Michal ostře. Matěj založil ruce na prsou a překvapeně se na Michala díval.
„Jak tě napadla taková blbost, jako té holce nakecat, že Martina je nezvěstná?!“ Michal byl nesmírně rozzlobený.
Mates se zamračil, „JE nezvěstná. Na tom se už nedá nic změnit.“
„Ona je mrcha a ty jsi vůl, to je celé.“
„Já nechápu, o čem mluvíš!“ Matěj zatínal pěsti.
„Tak mi řekni, jak ses tu novinu dozvěděl? Jak jsi zjistil, že Martina je nezvěstná?“ Tentokrát založil ruce Michal.
„Přišel mi dopis.“
„Jo, to mi řekla i Annie, že ti přišel dopis. Ji přesvědčíš, mě ne.“
„Co to kecáš za hovadiny?! Přišel mi dopis a v něm stálo, že Martinu v Německu pohřešují.“
„A dál?“
„Co dál?“
„Co jsi udělal?“
„Nic, byl jsem v šoku.“
„Nic?! To mi chceš nakecat, že se když se ti ztratí sestra, tak neuděláš nic?“
„Co jsem asi mohl dělat?! Neviděl jsem ji pár let!“
„Tak a dost! LŽEŠ a jde ti to výborně! Ale mě lhát nebudeš! Chci vědět, co je s ní doopravdy! A je mi jasné, že to víš!“
„Tak fajn! Martina zmizela, přestala mi volat i odepisovat, nevím, kde je. Ale Anežce jsem něco říct musel,“ Matěj pomalu přestával cítit pěsti, jak silně je držel.
„Ty toho nenecháš?!“ Michal stále nebyl spokojený.
Stáli proti sobě a jen z očí jim létaly blesky. Provrtávali se pohledem a vyčkávali.
Náhle se rozletěly dveře od stodoly. Odskočili od sebe.
„Co tu vyvádíte?“ Katka si je měřila zpod zamračeného obočí. „Slyšela jsem nějaký povyk.“
„Povídáme si,“ odpověděl duchapřítomně Michal.
„Jasně, takové ty chlapské řeči, znáš to,“ Matěj se usmál a otcovsky poplácal Michala po zádech.
Katka došla až k nim a podívala se na ně tak přísně, až oba sklopili pohledy. Než si stačili uvědomit, co se děje, vrazila každému facku. Zírali na ni nevěřícně a oba si mnuli tváře.
„Dělejte tak, ať se o tom nedozví Annie,“ pronesla ledově a odešla.
Zaklaply dveře. Michal vyrazil první. Strhla se mela. Katka venku neklidně přecházela po dvorku a poslouchala. Michal a Mates se bili jako o život. Jako malí kluci, řekla by Katka. Jenže malým klukům při bitkách neteče krev. Trika si strhli navzájem a teď jen přibývalo pohmožděnin a ran na jejich hrudích a obličejích. Snažili se položit toho druhého na lopatky. Pak Matěj konečně našel ztracenou stabilitu a strhl Michala do sena.
„Co jsem měl dělat?! CO JSEM MĚL DĚLAT?!“ řval na Michala a praštil pěstí do stěny. „Chtěla začít nový život! Chtěla být někdo! Ne jenom holka z hor, která uklízí hajzly v Německu! Nevím, kde je! Je mi to u prdele! Ať si jde do háje, ať si jde do té její vysněné Ameriky!“ odplivl si, „Jí je jedno, koho tady nechala! Celou dobu to byla jen nějaká lítost, která ji nutila posílat malé aspoň peníze! Tak co jsem měl dělat?!“
„Ale ta malá už není malá! Nesmíš jí lhát! Myslel jsi na to, co se stane, až na to přijde?! TY budeš ten špatný! A právem!“ Michal vyskočil ze sena.
„Nemůžu jí to říct! Neunesla by to! Pro ni by to byla další zrada!“
„Tohle pro ni bude taky zrada!“
„Já nejsem Martina! Já jí to neudělám, nenechám ji tady! NIKDY!“
„Tak doufej, že tě bude mít tak ráda, aby ti odpustila, až na to přijde.“
„Ona se to nesmí dozvědět! Nesmíš jí to říct!“
„Nejsem drbna,“ odfrkl si Michal a vyšel ven.
-*-
Katka slyšela, jak křik ve stodole ustal. Pak vyšel ven Michal. Zakrvácený, některé rány už se začaly zabarvovat do modra.
„Běž se umýt,“ popadla hadici a pustila na něho proud studené vody.
„Do háje! Ty jsi normální tyran,“ vzal si od ní hadici, když potlačil výkřik, který se mu dral z hrudi. Voda byla nepříjemně studená. Pohmožděniny příjemně chladila, ale v otevřených ranách příšerně pálila.
Ze stodoly vyšel Mates a zamířil rovnou k hadici.
„Všechno dobré, chlape,“ podal mu Michal ruku.
„Tobě taky,“ opětoval stisk Matěj a vzal si od Michala hadici. „Fuj,“ otřepal se, když mu na hlavu dopadl proud vody.
-*-
Druhý den ráno se všichni sešli na snídani, kromě Matěje. Když Annie uviděla Michala, málem ji to porazilo.
„Miky, co jsi dělal?!“
Zamračeně mávl rukou. Přisedla si k němu a upřeně se na něho zadívala. „Takhle jsem vypadala, když jsem spadla do stroje na mlácení obilí.“
Rozesmál se. „Ty jsi spadla do stroje na mlácení obilí?“ ptal se překvapeně.
„Ne, ale kdybych tam spadla, tak vypadám podobně,“ odpověděla mu s úsměvem. Teď vyprskla smíchy i Katka.
Někdo zaklepal na dveře. „Zajdu otevřít,“ vyskočila Katka. „A ne, že tady v mé nepřítomnosti budete vyvádět nějaké neslušné věci,“ pohrozila jim prstem a odešla.
„Tady s tímhle lazarem? Vždyť on ani nevstane ze židle,“ volala za ní Annie.
„Nevstane ze židle, jo?! No počkej!“ Michal vyskočil a chytil ji dřív, než mohla utéct. Držel jí ruce za zády a zlobil ji, jak mohl. Škubala sebou tak silně, že ji několikrát málem pustil. „Ty jsi nějaká divoká,“ komentoval to.
„Uklidni se,“ objal ji a posadil si ji na klín.
V tom vešla Katka. Přitočila se k nim a vrazila Michalovi pohlavek. „Au, moje boule,“ chytil se za hlavu.
„Tu jsem udělala já? Teda, že mám ale páru,“ divila se Katka. „To je pro tebe, Annie,“ kývla ke dveřím. Pak se s Michalem rozesmáli.
„Ty žádnou páru nemáš, vždyť i ta moucha by si řekla, že facka od tebe je jako pohlazení,“ provokoval Michal.
„Dávej si pozor, mám v ruce vařečku a nebojím se ji použít!“ odpovídala na to Katka.
Víc Annie neslyšela. Vyšla před dům. Na schodech ležela krabice. Annie ji chtěla otevřít, ale zastavil ji Matěj. Překvapeně se po něm podívala.
„Ségra, víš, že to neříkám moc často, ale myslím, že bych… No zkrátka… Anežko, mám tě moc rád, a pokud jsem ti někdy ublížil, tak se omlouvám…“
„Matty,“ Anežka ho objala.
„Pozor na tu krabici,“ Matěj ji zvedl a podal Anežce.
„Co je to?“ zvědavě nahlédla dovnitř. „Brácho, ty jsi úžasný!“ vlepila mu pusu a odběhla do domu. Radostí by nejraději tančila.
Ven vyšla Katka. „Jsem na tebe pyšná,“ políbila ho a s úsměvem zavedla dovnitř. Mates byl v tu chvíli nejšťastnější muž pod sluncem.
Vešli do kuchyně. Na podlaze klečela Annie a vedle ní se nemotorně motalo malé štěně.
„Asi jsem právě spadl z lopatky,“ smutně se ušklíbl Michal. „A to přistání je horší než…“ zmlkl, protože si vzpomněl, že o včerejší potyčce nikdo vědět nemá.
„Než spadnout do stroje na obilí,“ dořekla Katka a kuchyň naplnil uvolněný smích.