Já a škola
Seděla jsem v lavici a hltala každé slovo paní učitelky přede mnou. Byla prostě úžasná. A ukazovala mi nějaký nový svět. Tak trochu imaginární - svět znalostí. Učila mě základy, každé nově poznané písmenko pro mě bylo to, co pro Kolumba tenkrát Amerika. A často jsem se do školy těšila. Učení mi šlo samo.
A teď ty časy jsou nenávratně pryč. Do školy se mi chodit nechce, učení je utrpení a většina předmětů mě nebaví. Jak často se mi teď honí hlavou: "Gympl ne! Moje děti na gympl ne!" Protože pro mě je už pozdě měnit školu.
Tak tedy pětkrát v týdnu vstávám v šest hodin a po ranní hygieně a parodii na snídani se vydávám vstříc našemu ústavu. V první hodině si nechám nadávat do debilů a imbecilů, protože jaksi neznám všech 365 autorů kritického realismu a ano - tohle se mi fakt učit nechce (tak jako stovkám lidí přede mnou, což ovšem vyučujícímu jistě není známo). Druhá hodina je nabitá k prasknutí, využijeme každou vteřinu. Cvičit, cvičit, cvičit, probrat nové a cvičit. Passé composé střídá imparfait a po 45 minutách se mi tak trochu točí v hlavě.
Po velké přestávce (která nikdy není dostatečně dlouhá) přichází hodina, která zabíjí všechny moje mozkové buňky zaměřené na logiku. Vysvětlení, že proud je přece podíl napětí a odporu mi jaksi nestačí, protože přece nevím CO TO JE. Už jsem to vzdala. Další hodina nabízí proudy informací, které občas nejsou zrovna ideálně seřazeny za sebou a když tady slyším pojem ekonomika a průmysl Maďarska, jsem už úplně v háji. Myšlenky se mi toulají všude jen ne kolem extrémní levice v další hodině. Nemám nejlepší den, takže sinus a cosinus jde jaksi mimo mě, ale snažím se. Informaci, že předchůdce člověka je s člověkem příbuzný a patří mezi primáty už jsem slyšela pětkrát, děkuji. Jak se říká, opakování je matka moudrosti. Den zakončíme plavbou mezi uhlíky, vodíky a milionem pravidel, která dávají dohromady názvosloví organických sloučenin. A nesmíme zapomenout na onen moderní jazyk, který už pět let z duše nenávidím a kazí mi 4x45 minut v týdnu.
Škola. Deset předmětů. Stovky zkoušek a testů. Tisíce informací. Pak já a moderní doba technických vymožeností. Přehlcenost informacemi. Jsme lenivější, hloupější a méně inteligentní než ti mladí kdysi. Taky nerespektujeme autority a nevážíme si života.
Tak nám přestaňte nadávat, staňte se našimi vzory, ukažte nám ten správný přístup k životu, škole, k lásce. Půjdeme za vámi. Já teda určitě.